Napadená úprava je podle navrhovatelů v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť existence "zlatých akcií" je v rozporu s rovností ochrany vlastnických práv. Navrhovatelé argumentují též právem EU, se kterým je česká úprava v rozporu. Tento návrh je veden pod sp. zn. Pl. ÚS 19/04.
Dne 23. září 2004 byl doručen Ústavnímu soudu návrh Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým navrhl zrušení § 10a odst. 4 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb. Této věci byla přidělena sp. zn. Pl. ÚS 49/04. Krajský soud uvedl, že v průběhu řízení o žalobě obchodní společnosti BANG, s. r. o., proti žalované akciové společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové, vyvstaly pochybnosti o souladu napadeného ustanovení zákona č. 92/1991 Sb. s obchodním zákoníkem a s ústavním pořádkem. V dané věci stanovy akciové společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové umožňovaly podmínit převod akcií společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové, a. s., souhlasem majitele jedné akcie se zvláštními právy a dávají majiteli této akcie některá další práva. Krajský soud odkázal na Druhou směrnici Evropské Rady ze dne 13. 12. 1976, 77/91/EHS, která v čl. 42 stanoví povinnost rovného zacházení s akcionáři ve stejném postavení. Krajský soud je přesvědčen o nesouladu napadeného ustanovení zákona č. 92/1991 Sb. s citovanou směrnicí Evropské Rady, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 155 odst. 7 obchodního zákoníku.
Senátním usnesením ze dne 6. prosince 2004, čj. Pl. ÚS 49/04 - 32, Ústavní soud návrh Krajského soudu odmítl, podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro překážku litispendence, neboť o stejném návrhu skupiny poslanců již Ústavní soud vede řízení pod sp. zn. Pl. ÚS 19/04. Krajský soud se poté stal vedlejším účastníkem řízení, vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 19/04 (§ 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Dne 30. dubna 2005 byl v částce 65 Sbírky zákonů publikován zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku). Podle § 3 odst. 1 označeného zákona, dnem zrušení Fondu zanikají zvláštní práva spojená s výkonem hlasovacího práva spojeného s akciemi, pro které tato zvláštní práva určily stanovy akciových společností podle článku IV. bodu 2 zákona č. 210/1993 Sb. Podle § 11 zákona č. 178/2005 Sb. zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006, a to včetně ustanovení § 3 odst. 2, shora citovaného.
V částce 65/2005 Sbírky zákonů byl rovněž publikován zákon č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky. Tento zákon v části třetí, čl. III. bod 4. zrušil navrhovateli napadené ustanovení § 10a odst. 4 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb.
Zákonem č. 179/2005 Sb., část sedmnáctá, čl. XVII. byl v článku IV. zákona č. 210/1993 Sb. zrušen bod 2. Obě derogační ustanovení nabyla účinnosti, podle části třicáté čtvrté čl. XXXVI. citovaného zákona, dne 1. ledna 2006.
Podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví. V tomto případě byla všechna ustanovení, navržená ke zrušení, derogována před tím, než Ústavní soud ve věci rozhodl.
Výrok rozhodnutia
Konanie sa zastavuje.
Odôvodnenie
Ve vztahu k postavení Krajského soudu v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka v této věci, Ústavní soud, jako obiter dictum, dodává, že v řízení o návrhu nebylo možno pokračovat ani podle doktríny vymezené Ústavním soudem v nálezu Pl. ÚS 33/2000 (publikován pod č. 78/2001 Sb.). Podle právního názoru, vysloveného v uvedeném nálezu, ustanovení čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR obsahuje implicitně povinnost Ústavního soudu poskytnout obecnému soudu svým rozhodnutím o ústavnosti či protiústavnosti zákona, jehož má být použito, pomoc, a to bez ohledu na to, zda byl zákon později změněn či zrušen. Pokud by totiž, po derogaci zákona, Ústavní soud odmítl ústavnost napadeného ustanovení posoudit, došlo by paradoxně k zablokování rozhodovací činnosti soudů opomenutím Ústavního soudu samého plnit svou základní povinnost podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR (shodně usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 21, str. 487).
Aplikace právního závěru nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 musí brát zřetel na členství České republiky v Evropské unii s tím, že počínaje 1. květnem 2004 je každý orgán veřejné moci povinen aplikovat komunitární právo přednostně před českým právem tehdy, pokud je český zákon v rozporu s právem komunitárním (viz věc 6/64 Costa v. ENEL [1964] ECR 585 a konstantní judikatura Evropského soudního dvora). Ústavní soud nepřehlédl, že krajský soud ve svém návrhu argumentoval tím, že dnes již zrušené předpisy jsou v prvé řadě v rozporu s evropským právem, a teprve v druhé řadě s českým ústavním pořádkem. Z toho ovšem plyne, že pokud snad bude nutné, podle právního názoru krajského soudu, aplikovat v jeho věci dnes již zrušené zákony, musí si otázku souladu těchto předpisů s evropským právem vyřešit sám, bez součinnosti s Ústavním soudem, eventuálně pokud to bude nutné, za podmínek daných evropským právem, i pomocí předběžné otázky k Evropskému soudnímu dvoru (srov. k těmto podmínkám obecně Bobek, M., Komárek, J., Passer, J. M., Gillis, M., Předběžná otázka v komunitárním právu, Linde Praha 2005). Do posuzování těchto otázek ovšem Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat.
Komentár
Predmetom konania bol nesúlad ustanovenia českého zákona č. 92/1991 Sb. s citovanou smernicou Rady, čl. 11 ods. 1 Listiny základných práv a slobôd a § 155 ods. 7 obchodného zákonníka.
Krajský súd sa obrátil na český ústavný súd s otázkou súladu českého predpisu s komunitárnym právom. Českú ústavný súd s poukázaním na komunitárne právo a súvisiacu judikatúru Súdneho dvora uviedol, že otázku súladu českého predpisu s komunitárnym právom si musí vyriešiť sám bez pomoci ústavného súdu, pričom v prípade potreby môže všeobecný súd využiť komunitárny inštitút prejudiciálneho konania pred Súdnym dvorom. Na základe týchto dôvodov ústavný súd konanie zastavil.
Ak komunitárna právna úprava neustanovuje inak, súdy členských štátov postupujú pri aplikácii komunitárneho práva podľa vnútroštátnych procesných predpisov v súlade s tzv. zásadou procesnej autonómie, ktorú Súdny dvor často vo svojej judikatúre zdôrazňuje. Podľa tejto zásady je každý členský štát oprávnený určiť príslušné súdy a stanoviť podmienky konania, na základe ktorých bude zabezpečená ochrana práv fyzických a právnických osôb, ktoré týmto osobám vyplývajú z priameho účinku komunitárneho práva (33/76, Rewe, 16.12.1976, Zb. s. 1989, bod 5; 45/76, Comet, 16.12.1976, Zb. s. 2043, bod 13). Aby nedošlo k situácii, že úroveň ochrany práv, ktoré fyzickým a právnickým osobám priznáva komunitárne právo, bude v jednotlivých členských štátoch rôzna, Súdny dvor obmedzil zásadu procesnej autonómie tým, že súdne orgány členských štátov sú pri aplikácii komunitárneho práva povinné postupovať v súlade so zásadami rovnocennosti a účinnosti (pozri 33/76, Rewe, 16.12.1976, Zb. s. 1989, body 5 a 6; 45/76, Comet, 16.12.1976, Zb. s. 2043, body 12 až 16; 199/82, San Giorgio, 9.11.1983, Zb. s. 3595, bod 12; C-430 a 431/93, Van Schijndel, 14.12.1995, Zb. s. I-4705, bod 17; C-6 a 9/90, Francovich, 19.11.1991, Zb. s. I-5357, bod 43; C-96/91, Komisia v. Španielsko, 9.6.1992, Zb. s. 3789, bod 12; 14.12.1995, C-312/93, Peterbroeck, s. I-4599, bod 12).
Podľa zásady rovnocennosti (ekvivalencie) vnútroštátny súd nemôže v prípade konaní s komunitárnym prvkom aplikovať prísnejšie procesné pravidlá ako sú tie, ktoré sú aplikované vo vnútroštátnych konaniach bez komunitárneho prvku s rovnakým predmetom. To znamená, že o porovnateľných nárokoch, či už vznikli na základe vnútroštátneho alebo komunitárneho práva, by sa malo rozhodovať rovnakým spôsobom bez akejkoľvek diskriminácie. Na základe zásady účinnosti (efektivity) nemôžu byť procesné predpisy v konaniach s komunitárnym prvkom upravené takým spôsobom, ktorý by výkon práv zaručených komunitárnym právnym poriadkom prakticky znemožňoval alebo nadmerne sťažoval. Súdny dvor pri posudzovaní tohto kritéria berie do úvahy predovšetkým základné zásady vnútroštátnych súdnych systémov ako sú: právo na obhajobu, zásada právnej istoty a riadny priebeh konania. V rozpore so zásadou efektivity je napríklad použitie vnútroštátneho procesného ustanovenia, ktoré v určitom prípade zakazuje príslušnému súdu posúdiť súlad vnútroštátneho predpisu s ustanovením komunitárneho práva, pokiaľ dotknutý účastník zmešká lehotu na namietnutie tohto rozporu (14.12.1995, C-312/93, Peterbroeck, s. I-4599, bod 21), alebo také prenesenie dôkazného bremena na navrhovateľa, ktoré mu prakticky znemožňuje alebo nadmerne sťažuje možnosť domáhať sa svojich práv zaručených komunitárnym právnym poriadkom (199/82, San Gorgio, 9.11.1983, Zb. s. 3595, bod 14; C-242/95, GT-Link, 17.7.1997, Zb. s. I-4449, bod 25).
V súlade s týmito zásadami, vnútroštátny súdny orgán rozhodujúci spor s komunitárnym prvkom, ktorý zistí protiústavnosť vnútroštátneho predpisu, musí mať naďalej možnosť obrátiť sa na Súdny dvor s prejudiciálnou otázkou s cieľom zistiť súlad tohto vnútroštátneho predpisu s komunitárnym právom (C-348/89, Mecanarte, 27.6.1991, Zb. s. I-3277, bod 45 a 46) a nie je z tejto povinnosti vyňatý z dôvodu, že zistenie rozporu vnútroštátneho predpisu s ústavou podlieha osobitnému konaniu na ústavnom súde (106/77, Simmenthal (II.), 9.3.1978, Zb. s. 629).
V prípade slovenského právneho poriadku, ak sa slovenský súd domnieva, že všeobecne záväzný právny predpis, ktorý sa týka prejednávanej veci, odporuje ústave, zákonu alebo medzinárodnej zmluve, ktorou je Slovenská republika viazaná, mal by podľa slovenských predpisov konanie prerušiť a podať návrh na začatie konania na ústavný súd, ktorého právny názor je potom pre tento súd záväzný (čl. 144 bod 2 Ústavy SR; § 109 bod 1 písm. b)). Podľa komunitárneho práva musí mať však tento súd naďalej možnosť resp. povinnosť obrátiť sa aj na Súdny dvor s prejudiciálnou otázkou, ktorá mu umožní posúdiť súlad vnútroštátneho ustanovenia s komunitárnym právom.
Literatúra
Bobek, M., Komárek, J., Passer, J. M., Gillis, M., Předběžná otázka v komunitárním právu, Linde Praha 2005
SIMAN, Michael - SLAŠŤAN, Miroslav: Súdny systém Európskej únie. 2. vydanie. Poradca podnikateľa, Žilina 2008